Matthias Mayr

Matthias Mayr je velice zajímavý muž: doktor sportovních věd, dobrodruh, ale především lyžař. Na lyžích sjel mnohé z nejodlehlejších hor na Zemi – a při tom všem ještě stihnul natočit neuvěřitelné freeridové lyžařské filmy.

Zkus se popsat ve třech slovech.

Nikdy se nepopisuj!

Co pro tebe znamená lyžování?

Jedinečné spojení přírody, rychlosti, rozmanitosti, síly, jízdy, pohybu a elegance. Když se vám to všechno podaří dostat do lyžování, je to pak ryzí štěstí.

Měl jsi jako malý nějaké lyžařské vzory?

Měl jsem různé idoly: MacGyvera, Michaela Knighta – a Ronalda (Brazilce), díky kterému bylo sledování fotbalu taková zábava, že se z něj stal divácky nejoblíbenější sport na světě. Vzory mám ale i dnes jako dospělý, protože člověk vlastně roste pořád. Jedním z nich je Roger Federer, jeden z nejúžasnějších a nejelegantnějších sportovců všech dob.

Jak se vypořádáváš se strachem a nebezpečím? Souhlasil bys s tím, že člověk nemůže dosáhnout velikosti, aniž by se hodně přiblížil hranici nebezpečí?

Chcete-li přežít, hraje strach neodmyslitelnou roli – je to subjektivní měřítko nebezpečí. Pokud se bojíte, rozhodně byste to neměli jen tak ignorovat. Ale obecně nebezpečí hodně závisí na úhlu pohledu. Lidi se nás často ptají, jestli není sjíždění vysokých hor někde na konci světa moc nebezpečné. Odpověď zní: samozřejmě, že je. Ale za každou maličkostí hledejte spoustu dřiny, tréninku a plánování, abychom to riziko co možná nejvíc omezili. I díky tomu jsem se na lyžích zatím zranil jen na sjezdovce (smích), nikdy na vysokohorských lyžařských expedicích.

Jak vypadá tvůj ideální den na lyžích?

Celý den v rakouských lesích lyžovat s mými kamarády a přítelkyní na půl metru čerstvého prašanu! Pak si na chatě společně dáme pivo – a potom večer strávený u televize s přítelkyní a mými kočkami.

Jaký je tvůj nejlepší a nejhorší lyžařský zážitek?

Skvělých vzpomínek mám spousty, není snadné z nich vybrat jedinou. Nejhorší vzpomínky ale určitě mám na den, kdy jsem si na sjezdovce poranil koleno. Sjížděli jsme slavnou ledovou lezeckou cestu Pallavicini Couloir na nejvyšší hoře Rakouska Großglockner, sklon 55°, převýšení 600 metrů. Kvůli často padajícím kamenům je to jeden – nebo možná úplně – z nejnebezpečnějších sjezdů v Rakousku. No a dva z těch kamenů mě dost tvrdě trefily, takže levá ruka mi natekla jako Pepku NámořníkoviJ a na té pravé mám pět stehů;-). To bylo asi to nejhorší, člověk totiž nijak neovlivní pád kamene, je to jako raketa, která se vás pokouší zabít…

Co bys dělal, kdybys nebyl lyžař?

Pořád bych byl Matthias – možná bych víc hrál fotbal a plážový volejbal, nebo se věnoval něčemu jinému se stoprocentním nasazením a vášní. Ještě než jsem začal lyžovat profesionálně, věnoval jsem se sportovní vědě, ale necítil jsem se tím být úplně naplněný. Takže doufám, že bych našel takovou práci, která by mi dávala tolik jako lyžování – nebo bych žil s rodinou někde na samotě a obdělával půdu, to si taky umím velice dobře představit.

Koho považuješ za nejlepšího lyžaře všech dob?

To je pro mě skoro nemožné zodpovědět, vždyť těch velikánů bylo tolik: Candide Thovex, Hermann Maier, Ingemar Stenmark.

Lyžoval jsi v nejodlehlejších oblastech planety. Jak jsi na ně vlastně přišel?

Obvykle náhodou, když brouzdám na Google Earth nebo letím letadlem nad horami. A jedna výprava pak často přímo vede k další: když jsme se třeba vraceli z Kamčatky, všimli jsme si Čerského pohoří na Sibiři, a další expedice nás tak zavedla do „Bílého labyrintu“. (Na film, který jsme tam natočili, se můžete podívat na webu www.thewhitemaze.com.) Teď zrovna pracujeme na novém snímku „In the Tracks of the First" (Po stopách prvních), který půjde do televizí i kin. Vypráví o horolezcích, kteří jako první sjeli prudké severní alpské srázy – a my je freeridem sjíždíme dnes a srovnáváme to s minulostí.

Který ze svých lyžařských zážitků bys označil za nejzajímavější a který byl nejděsivější?

Skoro tři týdny strávené na ostrově Onekotan se mi vryly do paměti asi nejvíce. Tolik jsem se tam naučil a pro upevnění charakteru si nedovedu představit nic lepšího. Zjistíte, že hranice vašeho těla i ducha leží mnohem dál, než jste vůbec kdy tušili. Řekl bych, že když už není zbytí, nikdy se nevzdáte, protože druhá možnost je jen nezdar, tedy smrt. Zjistíte, že když se budete dívat na každý problém pozitivně, dokážete jej vyřešit. Nikdy neplýtvejte energií na negativní myšlenky, směřujte k řešení. Nejděsivějším lyžařským zážitkem ale asi byla obří lavina, která mě zachytila na rakouském Dachsteinu. Naštěstí se mi z ní podařilo vyváznout bez zranění.

Jaké další sporty kromě lyžování máš rád?

Pěší turistiku, běh, fitness, fotbal, plážový volejbal a kolo.

Začínáš hned po skončení zimní sezóny počítat dny do začátku další zimy, nebo se těšíš i na léto?

Zimy pro mě obvykle trvají hodně dlouho, déle než ve většině Evropy. Třeba v roce 2016 jsem se ze Sibiře vrátil až v půli května. Tuhle sezónu jsem se pustil do projektu, který potrvá nejspíš až do července. Jinak se ale zpravidla hned po skončení sezóny hned pouštím do úprav filmového materiálu, plánování propagační tour nebo nových projektů. Ale ano, léto mám rád hodně, takže dny do další zimy netrpělivě neodpočítávám. Vždycky ale doufám, že bude dobrá.

Co nejraději děláš v létě?

Hraju fotbal a plážový volejbal.

Neoblíbenější zimní i letní místo?

Rakousko a Rakousko.

Kde jsi byl naposled na dovolené?

V Řecku na Ski-athosu.

Kdybys měl neomezený rozpočet, kam by ses vypravil na víkend, týden a měsíc?

Když se pouštíme do nových projektů, bývá to nejčastěji právě finanční část, která by mohla znemožnit jejich uskutečnění. Všichni kolem mi říkají, že to není možné – já je ale neposlouchám. Takže už jsem byl na spoustě míst, kam se vydávají spíš ti, pro něž peníze nejsou problém – dalším takovým cílem by měla být Antarktida. Jinak bych si ale koupil dva lístky na cestu kolem světa a ukázal bych svému děvčeti svět.

Jak bys označil styl svého oblékání?

Hádám, že sportovní – vždyť ani nemám oblek.

Nosíš nějaké šperky nebo talismany?

Ne.

Pomáháš nějaké charitativní iniciativě?

Jsem ambasadorem organizace www.outdooragainstcancer.com, která se snaží přesvědčit lidi, že sport a venkovní aktivity jsou vynikající prevencí zdravotních problémů a pomáhají i proti rakovině.

Jak se snažíš snižovat svou uhlíkovou stopu?

Kam můžu, tam jezdím na kole a nekupuju si nic, co nepotřebuju. Označil bych se za dost špatného spotřebitele. Je mi ale samozřejmě jasné, že za sebou nechávám obří uhlíkovou stopu lety po celém světě na své výpravy, takže bych ze sebe velice nerad dělal nějakého ekologického hrdinu. Přesto ale doufám, že když milionům lidí ukážu krásu přírody, přiměje to některé z nich žít zeleněji.

Jaký je tvůj nejoblíbenější sportovní tým?

FC Barcelona.

Poslední knížka, film, koncert, divadlo, výstava?

Knížky od Simona Becketta. A životopis Zlatana Ibrahimoviće.

Máš nějaká domácí zvířata?

Dvě kočky, Mogli a Coco.

Vaříš si sám?

Většinou ano.

Jaké nejlepší jídlo umíš?

Meruňkové knedlíky.

Jaké je tvé životní krédo?

Cesta k tomu, čeho chceš dosáhnout, vede přes tvrdou dřinu.