Lyžování se zrodilo z ryzí lásky k zimě a horám. Možná několikrát změnilo směr, ale loňská zima dokázala, že základní duch lyžování je stále živý. Když se brzy ráno přesouvám ze studeného bivaku do mokrého páru lyžáků, třesu se zimou. Zkouším přilepit lyžařské pásy na zmrzlý pár lyží, což jsem zcela zapomněl den předtím, opojený zážitky z celého dne plného dobrodružství na sněhu. Část mého já křičí, abych se vrátil zpátky do toho teplého spacáku. Ta druhá část slyší volání sýčka obecného, vidí slabé ranní světlo objevující se za východním hřebenem a cítí tu nezaměnitelnou vůni jara v horách. Vyrážím do kopce bez jakýchkoli obav nebo myšlenek. Většinu mých starostí jsem nechal dole, ale hlava je stále plná hlubokého přemýšlení. Hypnotické a meditativní pohyby na skialpech směrem nahoru pomáhají mysli dosáhnout závěrů, které by se dole v údolí nikdy neobjevily. Když se rozední, nese se mezi stromy zpěv tetřívků.
Jakmile vyrazím do hor, jsem si plně vědom faktu, že každá část mého vybavení zanechává během výroby stopu. Stejně jako když při každém kroku vykreslím dvě pomalu se vinoucí paralelní linie. Tak to prostě je, všechny živé bytosti zanechávají během života své stopy. Vlk a kamzík zkouší svoje schovat, protože jim to přináší výhody, a lidská rasa čelí podobnému rozhodování. Když chci lyžovat, byl bych velmi neupřímný, kdybych řekl, že to můžu dělat bez lyží, bot, hůlek, bundy, helmy, batohu, rukavic....Proč bych se měl cítit provinile, že se vydávám do hor, když je to přesně tam, kam musím jít, abych navázal vztah s přírodou. Přesně toto spojení potřebuju, abych se zamiloval do hor a bránil je proti buldozerům a nesmyslnosti nových megarezortů. Věci jsou vždy relativní. Tak jako vrchol hory není tak vzdálený od údolí, jak se nám jeho absolutní nadmořská výška snaží namluvit, tak i škody na stromech pokácených kvůli výrobě lyží jsou více než nahrazeny tím, že přivedeme lidi na dechberoucí místa. Chránit přírodu neznamená držet lidi stranou. Lidé musí být do přírody pozváni, aby si vytvořili vlastní intimní vztah a sami se rozhodli, zda chtějí být součástí toho řešení nebo problému. Tak se rodí skuteční ochránci nedotčené přírody. Je to jednoduše záležitost příčiny a důsledku..
Koncept udržitelných a k životnímu prostředí ohleduplných produktů je zdravý a dobrý. Lidstvo se dostalo tam, kde je, tím, že mělo udržitelný přístup. Každý s trochou běžného rozumu ví, že Alpy nejsou místem pro chov klokanů, malý trávník nenakrmí dvanáct krav a že je lepší používat dřevo z místních lesů, když chceme postavit stodolu a plot, protože to je prostě jednodušší a levnější a samozřejmě taky bezpečnější. Proto lidé brání lesy, pastviny a řeky kolem svých domovů. Lyžaři ze staré školy ví, že jejich hory nebo malá střediska jsou k lyžování nejlepší a pomáhají jim tím, že si koupí skipas a navštíví je. To je jednoduchý a prastarý koncept, jak si nepodřezat větev, na které sedíte. Toto chování není náhodný vývoj, je to záležitost evoluce - vybírání správné cesty – nebo té udržitelné.
Lidé připravení postavit se za přírodu jsou ti, kteří ji znají nejlépe – lyžaři, myslivci, rybáři, turisté nebo vodáci. Každý počin člověka v přírodě zanechá stopu, ale příroda zanechává stopu také na člověku. Pokud se budeme držet prostých rad od našich venkovských předků, budeme ještě dlouho moct lyžovat v odlehlých údolích a malých střediscích na dobrých a odolných lyžích bez pocitu viny. Pokud potřebuješ dřevo na lyže, pokácej stromy blízko továrny a chovej se chytře. Pokud potřebuješ železo, najdi místní ocelárnu. Pokud potřebuješ znalosti a nápady, hledej mezi lidmi z blízkosti továrny. Jejich osobní smysl pro zodpovědnost vdechne život výrobnímu procesu. A to, co získáš je komunita, stálý zdroj dobrých nápadů, dobře udržované funkční lesy, bezpečné zdroje materiálů a označení, které prohlásí všechny vaše minulé projevy za zelené a udržitelné. Naštěstí takové věci existují dodnes. Jednu takovou komunitu najdete ve slovinském Begunje.